Na začátek bych chtěla říct, že shrnout základní principy a historii naginatadó, nebyl tak snadný úkol, jak jsem si zprvu myslela. Stejně jako ostatní bojová umění je snazší naginatu cvičit než popsat slovy.
Společně s mečem a kopím je naginata jednou z tradičních japonských zbraní. Původně byla používána jako zakřivený meč připevněný na dlouhé násadě pěšími vojáky k zasažení koní i jezdců. A však postupem doby se naginata stala zbraní pro vysoce postavené samuraje a osobní obrannou zbraní pro všechny ženy. Ve skutečnosti byla naginata nutnou výbavou všech žen samurajů, protože nesměly nosit katanu.
Útoky naginatou mimo jiné zahrnují bodnutí, úder a sek. Naginata je ohromně přizpůsobivá zbraň: čepel, násada a dokonce i kulička jílce (koule v základně na konci dlouhého držáku naginaty) mohou být použity k útoku i obraně. V moderní praxi je naginata, zbraň s dřevěnou rukojetí a bambusovou čepelí kvůli bezpečnosti, dlouhá 210 až 225 cm. V zápase jsou chráněny hlava, trup, holeně, pas a ruce pomocí brnění bogu (které je shodné s bogu v bojovém uměním kendo).
Naginata ve své podstatě komplexně rozvíjí bojovníkovu osobnost. Konfrontace s protivníkem není cílem naginatadó, ale pouze prostředkem k sebezdokonalení. Při cvičení naginaty je potřeba vysoké koncentrace, jinak zápasník nedokáže v souboji dostatečně rychle zareagovat, popřípadě neprovede katu dokonale.
Naginata svým působením zlepšuje nejen schopnost soustředění, rozhodnosti, odvahy a odhodlanosti, ale i čestným a zdvořilým způsobem rozvíjí respekt k ostatním a sebekontrolu. Pomáhá zlepšovat držení těla spolu s jeho fyzickými proporcemi, upevňuje zdraví sílu a vytrvalost.
Umění naginaty může být udržováno po celý život a směřovat k individuálnímu rozvoji zájemců o japonské tradice a disciplíny.
Já jsem měla to štěstí, že mě osud svedl dohromady s paní Hideko Zaitsu, která již dlouhou dobu praktikuje naginatu a v součastné době ji vyučuje v Praze.
Paní Hideko Zaitsu se narodila v Ósace, kde je známá škola naginaty. Tam začala cvičit v roce 1991. 1. dan získala v roce 1995 v rámci All Japan Naginata Federation. V součastné době je nositelkou 2. danu, který obdržela v roce 1996. Na mojí otázku, co jí vedlo k pobytu v České republice, mi odpověděla, že jejím cílem je rozšiřovat naginatu v zemích, kde zatím nemá tak širokou základnu, zatímco její manžel zde navrhuje golfová hřiště. Proto má paní Zaitsu možnost, naplno se věnovat umění naginaty. I přes svůj věk překvapí paní Zaitsu vitalitou a v zápase dokáže porazit díky své zkušenosti i mladé nadšence.
Před třemi lety se podařilo paní Zaitsu založit oddíl Naginata Gorenkai, který je v součastné době jediný v České republice, jenž nabízí výuku naginaty na profesionální úrovni. Cvičení se vedou v TJ Spoje, Na Balkáně 812, Praha 3. Tréninky probíhají ve velké hale, protože práce s naginatou vyžaduje rozlehlý prostor.
Koncepce tréninku je rozdělena do několika částí. V první části se procvičují jednoduché techniky a student dostává do podvědomí základní pohyby.
Druhá část je zaměřena na výuku a zdokonalování kat, jež jsou nedílnou součástí naginaty.
Třetí část je mnohými považována za nejzábavnější. Jde totiž o volný zápas a procvičování technik v bógu.
Svým vývojem sleduje naginata novodobé trendy, a proto se objevila rytmická naginata. Jde v podstatě o spojení principů klasické naginaty s prvky cvičení na moderní hudbu. Toto odvětví se však u nás zatím nevyučuje.
Na závěr bych chtěla všechny, jenž náš článek oslovil, srdečně pozvat na náš trénink.